Urbanizace

3.1. Primární urbanizace

   Než se začneme zabývat primární urbanizací (primordial urbanization), musíme si nejprve definovat, co pod tímto pojmem budeme chápat. ?Primární urbanizace je vyjádřena jako prvotní dosažení městské organizace jako doplňkového a více produktivního způsobu kolektivní adaptace vůči fyzickému a sociálnímu prostředí? (Lampard 1965: 532). Značně abstraktní Lampardova definice vyjadřuje, že primární urbanizace představuje úsek vývoje, kdy sídlo začíná mít určité znaky města (nedefinuje však jaké!), ale ještě není městem v pravém slova smyslu.
   Nutnou podmínkou pro vznik měst je vznik trvalých sídel. Neolitická revoluce představuje přechod od kočovného k usedlému způsobu života. Způsob obživy se mění z lovu a sběru na pěstování zemědělských plodin a chov zvířat. Tato změna probíhala v různých částech světa v odlišných obdobích, což lze ilustrovat faktem, že i v současnosti existují kočovné národy. Prvotní pokusy o stálé osídlení byly přechodného charakteru, postupně ale díky vylepšování adaptačních mechanismů došlo ke vzniku relativně stálých sídel. L. Mumford (1961: 11) datuje začátek neolitické revoluce do období 10 tisíc let př. n. l.

Obrázek 7: Çatal Hüyük

• Zdroj: Hrůza 2002: 3

   Podle archeologických nálezů jsou za první sídla, která mají určité znaky měst, považovány například Jericho v Palestině, Çatal Hüyük a Haçilar v Anatolské plošině, nebo Byblos v Libanonu (Hrůza 2002). Rekonstrukce půdorysu Çatal Hüyüku je znázorněna na Obrázku 7. Vzájemné srovnání prvních sídel ukazují, že existují různé způsoby kulturního vzestupu, které vedly ke vzniku městských kultur. Společným rysem těchto prvních sídel je to, že primární urbanizace se nejčastěji vyskytla v místech, která obsahují různá prostředí odlišného charakteru nebo kultury, které díky sociální interakci mohou být využívány ku vzájemnému prospěchu. O příčinách a mechanismech vzniku a lokalizaci prvních měst pojednává též Davis (1973).

   Teorií vzniku měst je celá řada. Carter (1983) je rozděluje do 4 základních skupin: 1. ekologické, 2. ekonomické, 3. obranné, 4. náboženské. Toto rozdělení není striktní a jednotlivé teorie je možno vzájemně kombinovat.

   Ekologická teorie vychází z tvrzení, že první města mohou vznikat pouze ve vhodných přírodních podmínkách. Rozhodující roli hraje charakter klimatu a kvalita půd. Příhodné zemědělské podmínky umožní dosáhnout nadprodukce a tím uvolní část pracovních sil mimo zemědělskou činnost. Dochází k rozvoji nové sociální stratifikace a specializace. Nejčastěji je teorie spojována se závlahovým zemědělstvím, které podle Cartera (1983) vyžadovalo specifický typ dělby práce a kooperace. Nedostatky ekologické teorie spatřuji v tom, že není jasně určeno, jak vymezit nadbytek. Ten je evidentně pro každou společnost různý, takže je obtížné stanovit, do jaké míry se skutečně podílí na vzniku urbánních forem.

   Jednou z nejstarších je hospodářská teorie vzniku města (Musil 1967: 12). Již M. Weber definoval vznik města na bázi tržní osady. ?Podmínkou vzniku města je trh, který zajišťuje pravidelnou výměnu zboží a slouží především k uspokojování denních potřeb obyvatelstva dané lokality a blízkého zázemí ?(Weber 1966: 66-67). Odlišný názor zastává Carter (1983: 9), který rozděluje ekonomické teorie vzniku města do dvou skupin. První určuje město jako ?produkt? dálkového obchodu (mercantile). Podle druhé teorie (market) město vzniká jako centrum vytvořené v určitém regionu vnitřními obchodními vazbami. Nebudeme-li souhlasit s tím, že trh vytváří městské struktury, musíme vzít na vědomí, že trh nepochybně ovlivňuje utváření sociálních a ekonomických struktur, které můžeme chápat jako průvodní jevy urbanizace.

   Obranná teorie považuje vznik města za důsledek potřeby koncentrovat obyvatelstvo z důvodu obrany. Typickým rysem města – pevnosti jsou hradby, které ho obepínají. Hradby ale nelze považovat za obecný znak prvních měst. Například v předchozím textu zmíněném Çatal Hüyüku (Obr. 7) byla obrana města řešena pomocí specifické konstrukce domů.

   Čtvrtou teorii nazývá Carter (1983) náboženskou, nebo též kulturní. Klíčovou roli zde hraje náboženství a především skupiny kněží. Vázanost obyvatelstva k sakrálním stavbám je mechanismem vytvářejícím podmínky pro prostorovou koncentraci obyvatelstva a vznik prvních městských kultur.

   Pokusím-li se zhodnotit výše popsané teorie vzniku měst, pak musím konstatovat, že se tyto teorie snaží určit prvotní impuls pro vznik města. V souladu s definicí uvedenou v kapitole 2.3 považuji za nejdůležitější funkce města. Ať už byl při vzniku sídla prvotní impuls náboženský, ekologický či obranný, vždy, pokud došlo k přeměně neměstského sídla na městské, hrála tržní a obchodní funkce významnou roli. Řada teorií vzniku prvních měst se zakládá na archeologických nálezech, které zachycují pouze fragmenty původního osídlení. Jednotlivé nálezy jsou často značně časově i prostorově vzdáleny, úplně chybí písemné zprávy. Z toho důvodu jsou snahy o generalizaci vzniku prvních měst značně spekulativní.