Urbanizace

3.6. Resumé

   Dnešní propojený svět umožňuje nové pohledy na výzkum urbanizace. Rozvoj informačních technologií a moderní statistika umožňuje podrobně sledovat prostorové rozmístění obyvatelstva a srovnávat jeho vývoj na různých řádovostních úrovních.

   V současné době při výzkumech, které se týkají urbanizace, převládá tendence orientovat se spíše než na celkové vysvětlení procesu urbanizace na úžeji definované problémy, které lze perspektivněji řešit. Jako příklad bych uvedl problematiku plánování měst a městskou politiku, která je vysoce aktuální, a to především ve větších městech, kde jejich sociální a prostorová struktura je značně komplikovaná a vyžaduje též komplikovaná řešení.
   V rozvojových zemích je velmi sledovaný problém zrychlené urbanizace největších měst, tzv. hyperurbanizace, kdy obyvatelstvo těchto měst, ať už přirozenou měnou nebo stěhováním, přibývá rychleji, než dokáže růst fyzická infrastruktura města.
   V rozvinutých zemích je pozornost obrácena především k výzkumu suburbanizace a s ní spojeného tzv. ?urban sprawl?. V transformujících se zemích jsou aktuální problémy sociální a ekonomické restrukturalizace, kdy strukturální změny v ekonomice a s tím spojené změny ve využívání ploch vytvářejí nutnost řešit problémy tzv. ?brown fields? a ?green fields?. Variabilitu současných přístupů ke studiu měst ukazuje Taylor a Lang (2004).

   Výzkum urbanizace, jakožto komplexního procesu, tedy není i přes svůj zjevný význam pro vývoj lidské civilizace v současnosti mezi hlavními studovanými tématy. Proto jsem pokládal za vhodné pokusit se ve zkratce shrnout dosavadní dosažené poznání a zhruba načrtnout, jaké teoretické přístupy se na tomto poznání podílely.

   Podrobněji o přístupech k studiu měst v moderním období pojednává Paddison (2001), Sýkora (1993), o vývoji urbánní sociologie Musil (2003), Pahl (1967) a o vývoji plánování měst Hall (1988).